
No The Strokes pochází z New Yorku...i když členové skupiny mají předky snad ve všech končinách světa :D podle toho také vypadají jejich jména která jsou opravdu zajímavá :
Julian Casablancas (zpěv, texty)
Nick Valensi (kytara)
Albert Hammond Jr. (kytara)
Nikolai Fraiture (baskytara)
Fabrizio Moretti (bicí)
stejně jsou to hezká jména:)
no a ted takový článek o nich který jsem "šlohla" mojí sestře
z blogu ...:
Newyorská pětice The Strokes se jako jedna z mála prvních kapel na sklonku minulého tisíciletí podílela na návratu ke ztraceným, již dávno 'vyčpělým' rockovým kořenům. Prostřednictvím této kapely mohou v současnosti zejména mladí posluchači zakusit jaké to vlastně bylo před několika desítkami let, když byly v rozpuku nezávislé skupiny newyorské nové vlny a punku jako Velvet Underground, Stooges, New York Doolls či Television. Tvorba pětice Strokes však nekopíruje staré vzory, vychází jen ze stejných kořenů, jakoby uplynulých třicet let vyplněných stylovými kotrmelci včetně art-rocku, punku, nové vlny a kdoví čeho ještě skoro ani neexistovalo. V době netušených technologických vymožeností přišli Strokes s muzikou, která navázala na odkaz šedesátých a raných sedmdesátých let.
Strokes nejsou typickou garážovou skupinou, nikdy nezačínali od nuly a nemuseli si vše vydupat jen vlastní pílí bez podpory rodičů. Skoro všichni pochází z velmi dobře situovaných rodin a shodou okolností mají neamerické rodiče. Strokes jsou 'zplozenci' amerických, španělských, dánských, britských, argentinských, francouzských, italských, brazilských a tuniských matek a otců, což se u čtyř pětin kapely podepsalo nejen na exotických jménech, ale i jejich celkovém zcestovalém růstu. Na přelomu 70. a 80. let narození členové kapely dospívali v době, kdy se v Seattlu zrodil grunge, proslavený triem Nirvana a kapelou Pearl Jam.
Mladíci spolu poprvé začali zkoušet v roce 1998 v newyorské Music Building, kde trpělivě čekali až se uvolní jedna ze zkušeben, aby si třeba ve dvě ráno mohli pilovat svůj repertoár. Zpěvák a výhradní autor všech skladeb Julian Casablancas (nar. 23. 8. 1978), kytarista Nick Valensi a bubeník Fabrizio Moretti se dali dohromady na newyorské prestižní soukromé škole Dwight School. Po příchodu dalších dvou Julianových kamarádů, doprovodného kytaristy Alberta Hammonda jr. (syn skladatele a zpěváka hitů "It Never Rains in Southern California", "When I Need You", "To All the Girls I've Loved Before" a autora písně "The Air That I Breathe" od kapely Hollies) a baskytaristy Nikolaie Fraiturea, si pětice v roce 1999 z několika navrhovaných jmen jednomyslně zvolila poměrně úderný název The Strokes.
Ačkoliv Stokes neměli se svými tušenými vzory žádnou autentickou zkušenost, dokázali revokovat báječnou sílu zašlých časů. Rošťáci s rozčepýřenými vlasy, kteří si oblíbili hadry ze sekáče a kožené bundy, upřednostňují stylové černobílé fotografie a videoklipy. Zprvu byli v domovské Americe naprosto přehlížení. Hrávali v malých manhattanských klubech pro spíše desítky než stovky lidí. Teprve až v Mercury Lounge narazili na manažera Ryana Loungea s nimž natočili demáč, jež se po svém rozesílání na všechny strany uchytil až na britských ostrovech, kde nadchl osazenstvo nezávislého vydavatelství Rough Trade. Zásluhu na objevení The Strokes tak má především šéf tohoto labelu Geoff Travis.
Po ochutnávkové EP desce "The Moden Age" z ledna 2001 a americké šňůře v rolích zahřívačů publika pro britské Doves, se na evropský trh 27. srpna téhož roku dostal albový debut "Is That It", jehož se dosud prodalo přes dva miliony kopií. Americké vydání se zdrželo kvůli teroristickým útokům z 11. září 2001. Z desky musela být vypuštěna 'nevhodná' písnička "New Your City Cops", navážející se do newyorských policistů, obal s ladnými ženskými křivkami nahého zadku s černou přiloženou rukavicí byl nepochopitelně nahrazen jakousi starobylou, žlutomodrou, astrální mapou. Chuligánsky nonšalantní The Strokes nechali 8. března 2002 vytrysknout energii ze svých jiskřících kytar v pražském Paláci Akropolis. Na podzim téhož roku mládenci ve Spojených státech vystupovali s podobně retrospektivními předskokany The Kings of Leon.
Strokes nejsou typickou garážovou skupinou, nikdy nezačínali od nuly a nemuseli si vše vydupat jen vlastní pílí bez podpory rodičů. Skoro všichni pochází z velmi dobře situovaných rodin a shodou okolností mají neamerické rodiče. Strokes jsou 'zplozenci' amerických, španělských, dánských, britských, argentinských, francouzských, italských, brazilských a tuniských matek a otců, což se u čtyř pětin kapely podepsalo nejen na exotických jménech, ale i jejich celkovém zcestovalém růstu. Na přelomu 70. a 80. let narození členové kapely dospívali v době, kdy se v Seattlu zrodil grunge, proslavený triem Nirvana a kapelou Pearl Jam.
Mladíci spolu poprvé začali zkoušet v roce 1998 v newyorské Music Building, kde trpělivě čekali až se uvolní jedna ze zkušeben, aby si třeba ve dvě ráno mohli pilovat svůj repertoár. Zpěvák a výhradní autor všech skladeb Julian Casablancas (nar. 23. 8. 1978), kytarista Nick Valensi a bubeník Fabrizio Moretti se dali dohromady na newyorské prestižní soukromé škole Dwight School. Po příchodu dalších dvou Julianových kamarádů, doprovodného kytaristy Alberta Hammonda jr. (syn skladatele a zpěváka hitů "It Never Rains in Southern California", "When I Need You", "To All the Girls I've Loved Before" a autora písně "The Air That I Breathe" od kapely Hollies) a baskytaristy Nikolaie Fraiturea, si pětice v roce 1999 z několika navrhovaných jmen jednomyslně zvolila poměrně úderný název The Strokes.
Ačkoliv Stokes neměli se svými tušenými vzory žádnou autentickou zkušenost, dokázali revokovat báječnou sílu zašlých časů. Rošťáci s rozčepýřenými vlasy, kteří si oblíbili hadry ze sekáče a kožené bundy, upřednostňují stylové černobílé fotografie a videoklipy. Zprvu byli v domovské Americe naprosto přehlížení. Hrávali v malých manhattanských klubech pro spíše desítky než stovky lidí. Teprve až v Mercury Lounge narazili na manažera Ryana Loungea s nimž natočili demáč, jež se po svém rozesílání na všechny strany uchytil až na britských ostrovech, kde nadchl osazenstvo nezávislého vydavatelství Rough Trade. Zásluhu na objevení The Strokes tak má především šéf tohoto labelu Geoff Travis.
Po ochutnávkové EP desce "The Moden Age" z ledna 2001 a americké šňůře v rolích zahřívačů publika pro britské Doves, se na evropský trh 27. srpna téhož roku dostal albový debut "Is That It", jehož se dosud prodalo přes dva miliony kopií. Americké vydání se zdrželo kvůli teroristickým útokům z 11. září 2001. Z desky musela být vypuštěna 'nevhodná' písnička "New Your City Cops", navážející se do newyorských policistů, obal s ladnými ženskými křivkami nahého zadku s černou přiloženou rukavicí byl nepochopitelně nahrazen jakousi starobylou, žlutomodrou, astrální mapou. Chuligánsky nonšalantní The Strokes nechali 8. března 2002 vytrysknout energii ze svých jiskřících kytar v pražském Paláci Akropolis. Na podzim téhož roku mládenci ve Spojených státech vystupovali s podobně retrospektivními předskokany The Kings of Leon.
Druhé, opět velmi krátké, dvanáctipísňové album "Room On Fire" nejprve vznikalo s britským producentem Nigelem Godrichem, který proslul spolupráci s Radiohead a Travis. Po třech společně vytvořených písních se obě strany v dobrém rozešly a Strokes se vrátili k osvědčenému producentovi prvního alba Gordonovi Raphaelovi. Strokes totiž svoji syrovost a neučesanost hledají tak dlouho, dokud nejsou spokojeni se zvukem, kterého chtějí dosáhnout hned při nahrávání ne až při finálních mixážních úpravách. Skupina naštěstí nepřešlapovala na stejném fleku jako při natáčení prvního alba a trochu do 'dvojky' přimíchala i zvuk tohoto tisíciletí. Vznikla tak nádherná retrospektivně-současná deska. Na podzim 2003 Strokes opětovně koncertovali se 'zastydlými hippíky' Kings of Leon. Tentokrát však jejich trasa kromě Spojených států zahrnovala evropský kontinent. Strokes to od 9. března do 25. dubna 2004 rozpálili na severoamerickém turné.
Kapele Strokes mělo vyjít koncertní album "Live in London" natočené v Alexandra Palace v Londýně v prosinci 2003. Mezi tuctem skladeb byla naplánovaná i coververze "Countdown" od Clash, jež však nakonec tvoří pouze béčkovou stranu singlu "The End Has No End", který vyšel 1. listopadu 2004. Živé elpíčko bylo totiž na poslední chvíli staženo z výroby, protože se Julianu Casablancovi znelíbila připravovaná nahrávka po provedeném masteringu.
Strokes natočili v newyorském studiu svojí třetí řadovku pod dohledem dvou producentů. Většinu materiálu kontroloval David Kahne, který v minulosti pracoval například s Paulem McCartneym či skupinou The Presidents of the United States of America. Na tři písně dohlédl jejich osvědčený producent Gordon Raphael. Studiovka s pracovním názvem "First Impressions of Earth" bude vydána 24. ledna 2006. Konečný mix zvuku obstará Andy Wallace, který se na počátku 90. let podílel na natáčení legendárního alba "Nevermind" od tria Nirvana a spolupracoval i s kapelou Rage Against the Machine. První singl "Juicebox" se dostane do éteru v listopadu 2005. Po pobytu ve studiu se Strokes vůbec poprvé představí v Jižní Americe, přesněji řečeno v Brazílii, Chile a Argentině.
A nakonec ještě jedna krásná fotečka :
